Srdečně Vás vítáme na oficiální stránce české pobočky Šrí Čaitanja Sáraswat Mathu, svatého chrámu v Navadvípu, v Indii, z něhož proudí nejjemnější koncepce pochopení Osobnosti Božství a našeho skutečného vztahu s Ním. Následující přednáška Vás vědeckým způsobem obeznámí s touto koncepcí, pro další informace prosím, navštivte další rubriky.
Tři sféry života
(přednáška od Jeho Božské Milosti Šríly Bhakti Rakšak Šrídhar Mahárádži, z knihy „Útěcha domova“)
Naslouchejte, prosím, pozorně tomu, o čem budu hovořit. Vědeckým způsobem se vám zde pokusím vyložit předmět, který z obecného hlediska není závislý na žádné náboženské koncepci.
Nejprve je třeba pochopit, že existují tři sféry života: sféra světského požitku, sféra odříkání a sféra odevzdanosti. Sféra požitku je místo, ve kterém se nyní více či méně nacházíme. Světský požitek se vyznačuje exploatací (vykořisťováním), neboť bez exploatace nemůže nikdo v této sféře existovat.
ahastani sahastanam, apadani catuspadam
phalguni tatra mahatam, jivi jivasya jivanam
(Bha. 1.13.47)
„Ti, kdo mají ruce, žijí z těch, kteří nemají ruce. Čtyřnohá zvířata žijí z trávy, rostlin, atd., velcí žijí z malých.“ Vše je plné života. I rostliny, tráva a stromy žijí, avšak bez exploatace tu nemůže nikdo svůj život zachovat.
To je sféra exploatace, a jak Newtonův třetí zákon praví, každá akce má stejnou opačnou reakci. Exploatací si člověk bere půjčku, a aby ji splatil, musí klesnout. Takto putuje mnoho džív (duší) nahoru a dolů, díky svým činům a jejich následkům ve sféře exploatace. Exploatace do krajnosti je obecnou snahou společnosti; všude se každý pokouší žít na úkor druhých, neboli bez exploatace je život v této sféře nemožný. Důvodem je skutečnost, že toto je sféra exploatace.
Buddhisté, džainisté, stoupenci Šankary a mnoho jiných se snaží vyprostit se z pout exploatace a nalézt život prostý této exploatace, nalézt život, který je osvobozen od akce a reakce. Aby se exploataci vyhnuli, snaží se setrvávat v odříkání, a tím docházejí do stavu, který se podobá bezesnému spánku, sámadhi, neboli úplnému vymanění se z objektivního světa a spočinutí v subjektivní sféře. Aniž by dovolili svým pocitům sestoupit do nižší sféry, vždy se snaží udržovat subjektivní postavení, jež se podobá bezesnému spánku.
Vaišnavové, oddaní, kteří slouží Nejvyšší Osobě Božství, jsou toho názoru, že existuje svět jiný, svět odevzdanosti. Tato odevzdanost je pravým opakem exploatace. Ve světské sféře chce každá jednotka využívat prostředí pro svůj prospěch, avšak ve sféře odevzdanosti chce každá jednotka sloužit prostředí; a nejen prostředí – skutečným klíčem k životu v této sféře je služba Centru. Žijeme v organickém celku, proto každý bod musí být věrný organickému Centru. Vysvětlení je dáno v Šrímad Bhagavatě, v přirovnání služby k zalévání kořenu stromu:
yatha taror mula-nisecanena
trpyanti tat-skandha-bhujopasakhah
pranopaharac ca yathendriyanam
tathaiva sarvarhanam acyutejya
(Bha. 4.31.14)
Ve védské literatuře se rovněž praví: „Snaž se nalézt toho, jehož poznáním vše je poznáno.“
yasmin jnate sarvvam idam
vijnatam bhavati
yasmin prapte sarvvam idam
praptam bhavati
tad vijijnasasva tad eva brahma
Existuje centrální bod, poznáním kterého vše je poznáno, dosažením jehož vše je dosaženo. Zkrátka celé védské poselství usiluje o dosažení onoho Centra. Snažte se proto nalézt toto Centrum. Zpočátku si někdo může myslet, že to je pošetilý cíl: „Poznáním jednoho vše je poznáno, dosáhnutím jednoho vše je dosaženo – co je to? Pouze pošetilec může něco takového říci!“ Proto je v Šrímad Bhágavatě uvedena tato analogie: zalévate-li vodou kořeny stromu, je vyživován celý strom a podobně, dáte-li potravu do žaludku, celé tělo je nasyceno; stejně tak, sloužíte-li Centru, vše je obslouženo. To není nemožné a uskutečnit to znamená vstoupit do sféry oddanosti. Vyhýbajíce se sféře exploatace i odříkání, snažte se vstoupit do sféry odevzdanosti. Vaše átmá, vaše vlastní duše je členem této sféry. To je onen skutečný svět, zatímco tento je jeho pouhým zvráceným odrazem.
Skutečný svět je tam, kde se každá jednotka odevzdává celku, který je reprezentován Centrem, stejně jako v zdravém těle každý atom pracuje pro blaho celého těla. Pracuje-li atom pro sebe, činí tak z krajní exploatace, což znamená, že tento jeho místní zájem a činnost jsou bezpochyby nepříznivé. Každá část těla a každý atom má pracovat pro blaho celku. Centrum tu existuje; a pod Jeho vedením vše funguje.
Jaké je postavení Centra? O tom je zmínka v Bhagavad-gítě:
Šrí Kršna
sarvva-dharmman parityajya,
mam ekam saranam vraja
(Bg. 18.66)
Kršna zde vyjevuje Své postavení: „Vzdej se všech povinností (dharmma) a odevzdej se výhradně Mně.“
Nyní vyložím tuto koncepci z jiného hlediska.
Hegel byl uznávaným německým filozofem a jeho filozofie je známá jako perfekcionizmus. Byl to on, kdo předložil tuto myšlenku: Absolutní Pravda, prvotní příčina všeho, musí vlastnit dvě způsobilosti. Jaké jsou? Musí být sama od sebe a pro sebe.
Prosím, povšimněte si. Sám od sebe znamená, že On je Svou vlastní příčinou – nic jiného Jej nestvořilo. Jestliže by Jej cokoli tvořilo, pak by tento stvořitel měl prvotní význam. Proto, aby mohl být Absolutním, musí být anádi, věčne existující a nikým nestvořený. Absolutní musí mít tuto způsobilost.
Další vlastností je, že Absolutní Pravda je pro sebe. Existuje pro Své vlastní uspokojení, ne pro uspokojení jiných. Jestliže příčinou Jeho bytí je uspokojování jiné bytosti, pak bude On druhořadým, a ti, pro jejichž uspokojení On žije, budou mít prvořadé postavení.
Proto Absolutní musí mít tyto dvě způsobilosti: On je Svou vlastní příčinou a existuje pouze proto, aby uspokojil Sebe Sama, aby naplnil Svůj vlastní účel. Absolutní je Sám od Sebe a pro Sebe. Pohne-li se stéblo trávy, pohne se, aby splnilo účel Absolutního. Vše – každá událost, cokoliv, co se stane – musí být pro Jeho uspokojení. Skutečným proudem jsou tedy Jeho lílá, Jeho zábavy.
My jsme však vedeni separátním zájmem: rodinným zájmem, zájmem národním, sociálním, humanizmem, atd. Z hlediska nekonečna je to vše pouhá nepatrnost, my všichni však pro takový separátní zájem jednáme. Dochází ke střetu mezi nesčetnými separátními zájmy, a tím k nesnázím. Je pro nás nezbytné zanechat všech tzv. zvláštních zájmů, vyjít z nepochopení a snažit se dosáhnout funkce jednotky činné pro příčinu celku.
V závěru Bhagavad-gíty Kršna praví: sarvva-dharmman parityajya – „Zanech všech povinností, o nichž si myslíš, že je musíš vykonávat a“ – mam ekam saranam vraja – „odevzdej se Mým chodidlům.“
aham tvam sarvva-papebhyo
moksayisyami ma sucah
„Zbavím Tě všech nepředstavitelných útrap.“ Jinými slovy: pamatuj na věrnost Centru. V současnosti konáš všechny své příslušné povinnosti pro svůj místní zájem. Vzdej se však místní identifikace se svým vlastním zájmem a splyň zcela se zájmem organického celku.
Například policista, který si z vlastního zájmu přisvojí třeba jen pouhé tři rupie, je potrestán; jestliže však zabije mnohé v zájmu země, je odměněn. Podobně, je-li kýmkoli cokoli konáno pro uspokojení celku, je to dobré. Avšak jedná-li člověk pro sebe či pro kteréhokoli druha s místním zájmem, musí být potrestán. V pracovním procesu nemáme právo přijímat úplatky pro svůj vlastní prospěch a ani nemáme právo stávkovat, a tím zastavit využití pracovní síly, neboť by to vedlo k zániku podniku.
Jak exploatace, tak odříkání jsou nedostačující. Exploatace je zjevně hanebná, a jelikož nemáme žádné právo stávkovat, odříkání je rovněž nepříznivé. Společným zájmem organického celku je, aby byl odevzdán Centru, a Centru znamená celku. Dáme-li potravu do žaludku, ten ji rozšíří dále, do všech částí podle potřeby.
Tento způsob života je vlastní Vaišnavizmu. Jsme částmy organického celku. Máme k tomuto celku své zvláštní povinnosti, a to je ona správná odevzdanost celku. Nedáváme potravu do očí, do nosu, do uší, či kamkoli jinam než do žaludku. Pouze tehdy je potrava správně roznesena a celý organizmus je udržován ve zdraví. Všichni jsme součástmi celého vesmíru a naší povinností je pracovat pro celek. To je oddanost, odevzdanost, odevzdání se. A kde se o tom můžeme dozvědět více? Pomohou nám zjevená Písma, světci a zvěstovatelé, kteří přicházejí z oné sféry, aby nás vedli k harmonii.
Šrí Čaitanja Maháprabhu
Maháprabhu Šrí Čaitanjadeva přinesl vyznání nejvyšší harmonie a na základě Šrímad Bhágavaty, knihy, která představuje samotný závěr všech zjevených Písem, vyložil principy oddanosti. Na jejím podkladě Šrí Čaitanja vyložil, že energie, neboli síla, není nejvyšší. Nad ní stojí poznání. Poznání může ovládat sílu a přinášet příznivé výsledky. Avšak i poznání samo má nižší postavení – nad ním je náklonnost, láska. A ta stojí nejvýše. Ani poznání, ani moc, jen láska nám může přinést naplnění života.
Milost stojí nad spravedlností a spravedlnost existuje pouze tam, kde je třeba zákonů, pravidel, atd. Avšak v sídle Absolutního Autokrata, který je Absolutním Dobrem, nejde vůbec o to Jej rozumově chápat. On je Absolutní Dobro a Absolutní Dobro je Absolutní láska a náklonnost, domov. Zpět k Bohu, zpátky domů. Co je domov? Je to místo, kde zjistíme, že jsme mezi svými příznivci. Když nám nebude záležet na našem vlastním blahu, najdeme zde tolik těch, kteří se o nás postarají. Vpravdě celé prostředí se o nás bude starat; a to je domov. Taková je doména Absolutního. My můžeme vstoupit do nejvyššího postavení – do Jeho služeb – a takto spatřit lásku, harmonii a krásu, které tam existují. Všechny tyto kvality jsou si příbuzné a utvářejí povahu Prvotní Příčiny a Dobra. A to je cíl naší cesty.
Zneužitím naší svobodné vůle jsme byli svedeni na scestí, avšak nyní jsme voláni: „Pojď domů, zpět k Bohu, zpátky domů, do nejvyššího místa, země lásky.“ To, co jsem vám nyní vyložil, je stručné a všeobecné shrnutí koncepce Kršny v Bhagavad-gítě, v Šrímad Bhágavatě a koncepce podané Šrí Čaitanjou. Tato svatyně Šrí Čaitanja Sáraswat Math a celá mise Gaudíje káže pouze toto: „Jdi k Centru, využij svůj život pro pro úplné odevzdání se Centru. A Centrum stojí zcela nad spravedlností. Je všemilosrdné, láskyplné, milující a krásné.“
Toto je všeobecný podklad vyznání Vaišnavů, vycházející ze Šrímad Bhagavad-gíty a Šrímad Bhágavaty a základní náčrt všech náboženských koncepcí vyzdvihujících exploataci, odříkání nebo odevzdanost. A tyto tři: exploatace, odříkání a odevzdanost, tvoří společně tři sféry života. Samotná duše je členem sféry odevzdanosti. Odevzdanost je vlastní všem duším. Zneužitím své částečné svobodné vůle však tyto jednotky vstoupili do světa exploatace. Buddha, Džain, Parešanáth a další pomohli těm, kdo touží odtud odejít a vyprostit se z pout exploatace – akce a reakce – a dosáhnout úplného odchodu. Řekli, že po odchodu může duše žít šťastně. Přesto se může opět stát, že duše znovu klesne do této pasti. Tam však, kde žijí svobodné duše, jsou všichni odevzdanými jednotkami. Chceme-li poznat, co je harmonizuje a udržuje v oné sféře, zjistíme, že všichni pracují pro celek a tento celek je reprezentován jediným Absolutním Dobrem. V naší lidské formě života jsme toto vše schopni chápat, a proto je lidský život tak cenný. Ve spojení se sádhui, světci, prostředníky, se musíme snažit vyprostit se z těchto pout, abychom mohli vstoupit do země lásky a oddanosti.
Vydali jsme již několik knih, které nám spolu s mnoha starými Písmy mohou pomoci správněji a důsledněji chápat všechny ontologické aspekty náboženství.